Dneska jsem se konečně rozhodl, že si založím svůj blog, abych tím ušetřil manželku a všechny další členy rodiny i známé od poslouchání mých řečí, často na různá, většinou ožehavá témata jako je stav české diplomacie vedené různými vládci na ZAMINI, úroveň politiků a jejich voličů v této zemi, korupce, zločinnost nebo třeba emocionální inteligence a sex, nebo zábava a práce, návratnost investic a spoření běžného občana v této zemi či úpadek našeho zdravotnictví i mého zdraví...

 

Abych se vyhnul těmto někdy ožehavým tématům i možným postihům ze strany napadaných veličin našeho veřejného a institucionálního života, zvolil jsem si neutrální, nezávazné téma, které mne před pár lety začalo zajímat - konkrétně jde o britské klasické sportovní vozy staršího data, tedy tzv. British classic sport cars (jak už napovídá samotný název mého blogu) poválečné výroby neboli jak se také někdy říká youngtimers. Nerad bych použil výrazu veteráni, protože i já jsem pořád ještě youngtimer, ačkoli jsem ve věku, kdy by mne studenti mohli uctivě oslovovat "ctihodný kmete", tak jako to říkávali básníkovi J. Nerudovi od jeho padesátých narozenin, ale pouze do 55 let, kdy ho slavnostně pochovali na Vyšehradě...

 

Ten, kdo mne zná blíže by asi předpokládal, že má volba bude mít hlubší filozoficko-historický záběr, třeba takové téma jako "Vznik, rozkvět a pád britského impéria" (The Rise and Fall of British Empire). To si ale budu raději šetřit do budoucna na disertační práci na univerzitu 3. věku, nemá to totiž pro mne přímé rodinné souvislosti, jakož i finanční a časové výdaje a další radosti spojené s britskými klasickými vozy v osobním vlastnictví u nás v Česku.

 

Tedy abych si nevymýšlel, nějaký osobní vztah s Britským impériem by tu přece mohl být - studoval jsem totiž v 70tých letech v Londýně na strojní fakultě Imperial College of Science and Technology, kde jsem získal tituly MSc. a DIC (Diploma of Imperial College). Ano, a také tam studoval vynálezce Henry Bessemer. Ale ten tam získal mnohem, mnohem vyšší titul, asi ještě než postavil prototyp svého konvertoru v ocelárně POLDI Kladno, jmenovitě FIC (Fellow of Imperial College). Diplomy absolventům předává hlava Britského impéria, já jsem je vzhledem k normalizaci v 70tých letech v Československu dostal do Prahy poštou, což byl ale také úspěch, v té době.

 

Tak jako s tímto blogem, tak i s britskými skoro veterány za vším je třeba hledat ženu (cherche la femme), v tomto případě jde o mou vlastní. Ta mi asi před 6 lety doporučila, abych si jednoho takového klasického skoro veterána, MG B GT ve Velké Británii pořídil. Omlouvám se, že nepoužívám celý správný název Spojené Království Velké Británie a Severního Irska, zkráceně UK, tak jak jsem zvyklý. Tehdy mne ten její nápad skutečně zaujal a vůbec jsem netušil, jaké trable, ale někdy i radosti (když to jezdí), jsem si způsobil. Vzpomněl jsem si při naší tehdejší diskusi na to, jak moji angličtí přátelé z dob mých studií v Londýně na Imperial College jezdili s malým sportovním vozem MG B GT, o kterém mi říkali, že je dobrou investicí do budoucna, že jeho cena pouze v budoucnu poroste, o výdajích na jeho údržbu samozřejmě tehdy nehovořili. No tedy nevím, jak to s jejich MG dopadlo, dneska Steve řídí 150 let starou rodinnou firmu v Newcastlu, dále pak ještě řídí místní rugby club, ale v MGB GT už on ani jeho žena Sue nejezdí, řídí totiž poslední model Jaguara nebo Ferrari. V srpnu 1971, asi týden po mé první svatbě, přijeli s MG dokonce za námi do normalizovaného Československa. Při naší společné návštěvě Mariánských Lázní jim tam vytekla brzdová kapalina, takže nakonec jezdili s námi naší Octavií Combi. Po skončení návštěvy odjeli s MG se zařazeným prvním rychlostním stupněm do německého Frankobrodu (nyní Frankfurt), kde jim prý vše opravili s použitím originální kapaliny Lockheed, té české brzdové kapalině ani servisu patrně moc nevěřili. Never mind, já jim to už odpustil. Moje tehdejší novomanželka Zdenka nikoliv. 

Pro mne však jejich MG (Morris Garage, upřesňuji značku největšího britského výrobce klasických sportovních automobilů) zůstalo dalších 40 let určitou, téměř zidealizovanou představou, takže když mi pak nynější manželka Pavlína ukázala na internetovém serveru www.classiccarsforsale.co.uk zelené MGB GT V8 a já si ho mohl finančně dovolit, tedy jako snad efektivní investici, neodolal jsem a padlo osudné rozhodnutí "go for it". Vybrali jsme z banky příslušnou částku úspor, koupili letenky do Bristolu pro nás a dcerku Páju a letěli jsme... Z letiště jsme jeli s vypůjčeným Peugeotem do Wiltshire, abychom realizovali nákup MG, které kdysi pro mne bylo jen velice, velice vzdáleným neskutečným snem. Když nás všechny tři s příslušně objemnými zavazadly prodejce MG Richard spatřil, nechtěl věřit, že se do zeleného MG B GT V8 všichni tři i se zavazadly vejdeme. Na serveru Richard MG samozřejmě zobrazil v rozložené úpravě, s tím jaké má velký prostor pro zavazadla.

 

Ale musím dodat, že to ještě Richard neznal schopnosti mé manželky, která v blízké pobočce Halfords (obchodní řetězec potřeb pro automobily a jiné stroje) zakoupila držák na jízdní kola, a velkou tašku, do které dala řadu menších zavazadel, jakož i nákupů, kterým jsme nemohli odolat a poté, co držák vypletla sítí vyplavenou z moře a připevnila na záď našeho MG, vše se přece jen podařilo naložit, viz. foto v galerii. Šestiletá dcerka Pája měla dokonce na zadní lavičce (rear bench) dodatečně namontovaný pás, takže jsme byli připraveni k testovací okružní jízdě po jižní a střední Anglii, abychom se pak vydali směrem na Dover a odtud trajektem přes kanál La Manche na kontinent. 3,5 litrová V8 je sice oficiálně homologována jako 2+2 pro 4 osoby, ale zadní sezení je malá lavice, respektive lavička, doslova bench nikoliv seat a MG klub ji doporučuje pouze pro děti max. do 12 let.

 

V průběhu testovací jízdy odešel přepínač blinkrů (tak jsem ukazoval rukou), ale bohužel i obě sériově zapojené 6V baterie umístěné pod již zmíněnou zadní lavičkou. Ani pomoc při roztlačování MG od milých sousedů mé dlouholeté známé Aileen Cook v obci Knowle pod Birminghamem nepomohlo. Tak nás odtáhl chlapík z místní opravny (samozřejmě na mém laně přivezeném z Prahy) a do 2 dnů byly nové baterie, nový přepínač blinkrů, jakož i vyladěné dvojité karburátory v připraveném voze... Aileen na nás byla stále ještě milá a vzala nás svým vozem na pár výletů do okolí Birminghamu. Jedním z míst, které jsme rovněž navštívili (je však o trochu dál od Birminghamu), bylo Haynes Museum historických veteránů i těch mladších klasiků, které určitě stojí každému zájemci o tyto vozy za shlédnutí, nádherná sbírka, v podstatě pořízená za prostředky získané z prodeje světoznámých opravárenských příruček pana Haynese. Po návratu mne trochu rozladila výsledná faktura opravny v Knowle. Snažil jsem se toto rozladění převést na prodejce našeho MG Richarda, ale toho se má stížnost příliš nedotkla, vždyť jsem podle smlouvy koupil auto tak jak stojí a leží. Na druhé straně ho však nepotěšila skutečnost, že stále ještě sháníme pojišťovnu, která by nám nově koupený vůz pojistila na cestu z Británie do Prahy. V okamžiku, kdy mu v tomto směru hrozilo nebezpečí, že se nás tak lehce nezbaví, přece se jen rozhýbal a našel řešení cestou převedení pojistky z původního majitele na svého kamaráda, která nám zajistila možnost dvoutýdenního přejezdu Evropy.  Tím bylo vyhráno pro nás, i prodejce Richarda

 

Tak jsme se tedy rozjeli směrem na Dover s tím, že cesty využijeme i pro krátkou návštěvu historického Hastingsu (v roce 1066 zde po vylodění zvítězil v rozhodné bitvě normanský Vilém Dobyvatel), který leží v podstatě nedaleko, západně od Doveru. Tady však bohužel došlo nejen k historické bitvě, ale i k dalšímu menšímu technickému problému s naším MG. Abych byl spravedlivý, vůz je ročník výroby 1974, originální produkce ze závodu Abingdon u Oxfordu, nikoliv ledajaký přestavěný model B GT, tzv. "konverze", prováděná s oblibou zejména u roadsterů. Celkem bylo vyrobeno v letech 1973-74 okolo 2 tisíc těchto vozů. Většina z těch, co jezdí, má certifikát British Heritage, tedy tím i ten náš. Není divu, že se nějaké technické obtíže čas od času objeví...

 

Ráno po první noci na hotelovém parkovišti v Hastingsu jsme zjistili, že pod MG je velká louže podezřelé tekutiny. V průběhu dne už nám bylo jasné, že odešel kohout topení, takže jsme se nechali odtáhnout na radu moudré dcerky Páji do opravny (v anglické terminologii zvané garáž), tentokrát za pomoci britského automotoklubu AA. V Hastingsu jsme se pak museli 3 dny věnovat všem možným památkám, pubům, námořním muzeím a vzpomínkám na Foylovu válku. Pro zajímavost do vyhlášeného pubu maršála Havelocka jí ale po 18té hod. odmítli vpustit, s výmluvou na předválečné předpisy o ochraně dětí před alkoholismem - což bylo skutečně téměř neuvěřitelné, vždyť čtrnáctiletá děvčata se tam v dnešní době opíjí do němoty, a s odhozenými kalhotkami hrají minifotbal... Tedy dle informací aa fotek z místního tisku.

 

Po 3 dnech protahovaného čekání na dodávku příslušného dílu byla oprava v Hastingsu konečně provedena a já jsem začal chápat, že s veteránem mohou být nejen radosti, ale také trable. Abych to zkrátil, zvládli jsme ještě na poslední minutu stihnout několikrát odkládaný trajekt z Doveru do Calais a dostali jsme se téměř bez problémů až do Prahy. Mírné problémy s autoelektrikou začaly ve známém německém Spessartu, ale do Prahy jsme se slábnoucím světlem dojeli až před vrata garáže. Dál už ne. Příčinou byla závada na alternátoru, který přestal cestou dobíjet – vadná dioda. Jinak ale všechno bylo v pořádku, takže jsme MG na parkovací místo společným úsilím rodiny dotlačili. Radost nebo starost? Samozřejmě, radost... vždyť jsme tu dlouhou cestu přece jen zvládli a MG bylo doma, i když to trvalo o týden více než jsme plánovali a do nákladů bylo ještě třeba započítat příslušné týdenní výdaje na ubytování v hotelích, stravování, zábavu, nákupy, náklady na opravy a náhradní díly apod.. Z původní prodejní ceny 7 tisíc liber jsme se dostali zhruba na 10 tisíc. Je to úspěch?

 

Celý příběh jsem ve zkrácené, humorně laděné formě popsal a zaslal do britského časopisu Enjoying MG, kde vyhrál ve čtenářské soutěži. Dokonce jsme dostali jako výhru/odměnu poukázku na nákup náhradních dílů v obchodě MG Owners´ Clubu ve Swavesy u Cambridge zdarma. Tím jsme byli trochu ješitně natěšeni a stali se i formálně členem MG Owners´ Clubu, tedy vlastně má manželka Pavlína, která to všechno spískala. Celý příběh v otištěné formě uvádím níže, obsahuje i pár stylistických chyb, které mi později vytkla jedna kanadská redaktorka z Vancouveru jménem Jacqueline, snacha mého kamaráda ze školních let. Čtenářům časopisu Enjoying MG to ale nevadilo. Kdo chce, může si těch pár chyb najít. 

 

Old love gets never rusted

  

 

IMG_0001As the only Czech postgraduate student at IC (Imperial College of Science and Technology) in London in 1969/70 I became acquainted, enthusiastic and fascinated with British technologies and engineering, both historical and current developments of those days. Actually, I fell in love with one of them – that was a small, powerful and beautiful sports car MG.

 My friends from Newcastle were proud new owners of MGB GT V8 when they drove their smart car down over England and Western Europe to visit me in Prague in 1974 I was very happy to see them, as well as to see the beloved MG. The fact of the matter is that I started dreaming from behind the iron curtain at that time an unrealistic dream – to own and drive such a lovely British car one day in my home country.

  34 years later, in 2008, upon my retirement, the iron curtain was already down for years, my wife and myself started searching British classic car websites for MGB GT V8 car of my dreams. We were lucky to have found in Wiltshire a very good looking mallard green MGB GT V8, vintage 1974, a model produced in Abingdon exactly 34 years ago, when my MG "love affair” and my dream started.


IMG_1225Fair enough, as they say, "Old love gets never rusted”, so I withdrew some savings and insurance for retirement from my bank and took next flight to Britain. Perhaps not a wise action to be taken, but love is blind. Of course, I took my wife and my 6 years old daughter and GPS navigation with me (God loves Trinity), trusting we could all squeeze with only 6 pieces of "moderate size” luggage, into the  2+2 car of my dreams, waving away my wife's arguments that the MGB GT boot space was not that large to accommodate the lot. Richard, the startled Wiltshire seller of the car, could not believe his eyes when we managed the difficult loading exercise, had a farewell toast and informed him we would drive all this load over, via Dover, the 1200 kms long route to Prague. My humble opinion was that we could make it - MG is a good piece of British engineering and my friends Steve and Sue from Newcastle made it with their almost new MG 34 years ago – forgetting the car's age, she seemed to be in fair 2/3 condition. And we did it!

 

 IMG_1290Well, of course, we spent ten days or so driving her around England to nearby Haynes Museum, then up to famous Silverstone, Oxford, Knowle/Solihull, Leamington Spa and down to Southern coast to Hastings, testing her and fixing some minor problems incurred, such as a replacing faulty starter, both 6V batteries, direction indicators switch, heating system valve, cabs balancing and similar. Thanks to excellent AA road assistance and local garage efficient services of Knowle and Hastings, our powerful MGB GT V8 was finally ready for ferry and the trip over Continent. The ride over France, Belgium, Germany and Czech Republic took 1 ½ days and was flawless, with 70-80 mph cruising speed rather smooth. She did bring us home safe, with her full understanding for my blind love and trust in her – she is now the Beauty of Prague, being, I believe the only original Abingdon production line V8 model in this country, attracting due attention of British classic sports car fans and other MG owners alike. We do enjoy driving this powerful and original Beauty around to different runs and hill climbs in this country and would like to take her this year again to Britain for one or two runs and shows and perhaps an inspection at MGOC garage in Cambridge. We are saving money for the trip and look forward to meet our new and old friends there and to enjoy the future MG adventures of RHD on good old British roads, not to mention enjoying good ales, ciders and hospitality of typical pubs and B&B homes – old love for MG and these traditional good British values gets never rusted!!!

                         

                                                                            Jan V. Krouzek

                                                   UNIDO Senior Interregional adviser (retired)

 

Prague, March 2010

 

 P.S. Our daughter Paja is now 8 years old. She will be getting taller every year and we may need MGOC kind advice in this regard, as how to accommodate her on the rear bench in near future!

    

40. Narozeniny MG BGT V8

16. září 2013 | 20.32 | rubrika: první rubrika

Snímek 511Letošní rok 2013 je významným výročím pro naše MG B GT V8 z řadové produkce výrobního závodu v Abingdonu u Oxfordu. V srpnu

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 112x